Svensk ordbok 2009, webbversion
stolpa
[
stål
`
-
]
verb
~de ~t
stolp·ar
●
gå med långa steg
vard.
Noll
han stolpade iväg hemåt
stolpa (ngnstans)
sedan 1916
till
stolpe
Subst.:
vbid1-343045
stolpande