Svensk ordbok 2009, webbversion
själ
`
vplågare
substantiv
~n
äv. vard.
självplågarn
,
plur.
~
,
best.
plur.
självplågarna
själv|plåg·ar·en
●
person som plågar sig själv
kroppsligen el. själsligen
psykol.
yrk.
sedan 1841