Svensk ordbok 2009, webbversion
koxa
[
kok
`
sa
äv.
kåk
`
sa
]
verb
~de ~t
kox·ar
●
titta närgånget och nyfiket
vard.; provins.
komm.
koxa (på/efter ngn/ngt)
sedan ca 1635
bildn. till sv. dial.
koka
,
koga
’titta’
Subst.:
vbid1-216632
koxande