Svensk ordbok 2009, webbversion
chocka
[
∫åk
`
a
]
verb
~de ~t
chock·ar
●
framkalla chock hos
ngn
psykol.
se
se
chock 1
JFR
cohyponym
chockera
meddelandet om hans plötsliga död chockade henne
chocka ngn (med ngt/att+V)
sedan 1956
Subst.:
vbid1-130796
chockande